Keloid - Keloidní
☆ Ve výsledcích Stiftung Warentest z Německa za rok 2022 byla spokojenost spotřebitelů s ModelDerm jen mírně nižší než s placenými telemedicínskými konzultacemi.
Pooperační keloid na zápěstí, který byl léčen intralezionální injekcí triamcinolonu. Oblast propadlého erytému na levé straně je ošetřovanou oblastí.
Lineární Keloidy. Když se vyskytují na horní přední části trupu, často se objevují v lineárním tvaru.
Zadní ušní keloid
Keloidy na ploskách nohou mohou být nepříjemné při chůzi. Steroidní injekce do léze se obvykle provádějí několikrát.
Keloidy jsou běžně pozorovány na horní části paží.
Typický projev keloidů na hrudi.
References
Keloidy se tvoří v důsledku neobvyklého hojení po poranění nebo zánětu kůže. K jejich rozvoji přispívají genetické a environmentální faktory, přičemž vyšší výskyt je u jedinců s tmavší pletí afrického, asijského a hispánského původu. Keloidy se vyskytují, když se fibroblasty stanou nadměrně aktivní a produkují nadměrný kolagen a růstové faktory. To vede k tvorbě velkých abnormálních kolagenových svazků známých jako keloidní kolagen, spolu s nárůstem fibroblastů. Klinicky se keloidy jeví jako pevné, pryžové uzliny v oblastech dříve zraněných. Na rozdíl od normálních jizev se keloidy rozšiřují za původní místo traumatu. Pacienti mohou pociťovat bolest, svědění nebo pálení. K dispozici jsou různé léčby, včetně steroidních injekcí, kryoterapie, chirurgie, radioterapie a laserové terapie.
Keloids result from abnormal wound healing in response to skin trauma or inflammation. Keloid development rests on genetic and environmental factors. Higher incidences are seen in darker skinned individuals of African, Asian, and Hispanic descent. Overactive fibroblasts producing high amounts of collagen and growth factors are implicated in the pathogenesis of keloids. As a result, classic histologic findings demonstrate large, abnormal, hyalinized bundles of collagen referred to as keloidal collagen and numerous fibroblasts. Keloids present clinically as firm, rubbery nodules in an area of prior injury to the skin. In contrast to normal or hypertrophic scars, keloidal tissue extends beyond the initial site of trauma. Patients may complain of pain, itching, or burning. Multiple treatment modalities exist although none are uniformly successful. The most common treatments include intralesional or topical steroids, cryotherapy, surgical excision, radiotherapy, and laser therapy.
Keloids result from abnormal wound healing in response to skin trauma or inflammation. Keloid development rests on genetic and environmental factors. Higher incidences are seen in darker skinned individuals of African, Asian, and Hispanic descent. Overactive fibroblasts producing high amounts of collagen and growth factors are implicated in the pathogenesis of keloids. As a result, classic histologic findings demonstrate large, abnormal, hyalinized bundles of collagen referred to as keloidal collagen and numerous fibroblasts. Keloids present clinically as firm, rubbery nodules in an area of prior injury to the skin. In contrast to normal or hypertrophic scars, keloidal tissue extends beyond the initial site of trauma. Patients may complain of pain, itching, or burning. Multiple treatment modalities exist although none are uniformly successful. The most common treatments include intralesional or topical steroids, cryotherapy, surgical excision, radiotherapy, and laser therapy.
Současný výzkum naznačuje, že silikonový gel nebo fólie spolu s injekcemi kortikosteroidů jsou preferovanou počáteční léčbou keloidů. Lze také zvážit další léčby, jako je intralezionální 5-fluorouracil (5-FU) , bleomycin nebo verapamil, ačkoli jejich účinnost se liší. Laserová terapie v kombinaci s injekcemi kortikosteroidů nebo topickými steroidy pod okluzí může zvýšit penetraci léků. U vzdorujících keloidů se jako účinné ukázalo chirurgické odstranění následované okamžitou radiační terapií. Konečně bylo prokázáno, že použití silikonové fólie a tlakové terapie snižují pravděpodobnost recidivy keloidů.
Current literature supports silicone gel or sheeting with corticosteroid injections as first-line therapy for keloids. Adjuvant intralesional 5-fluorouracil (5-FU), bleomycin, or verapamil can be considered, although mixed results have been reported with each. Laser therapy can be used in combination with intralesional corticosteroids or topical steroids with occlusion to improve drug penetration. Excision of keloids with immediate post-excision radiation therapy is an effective option for recalcitrant lesions. Finally, silicone sheeting and pressure therapy have evidence for reducing keloid recurrence.
Current literature supports silicone gel or sheeting with corticosteroid injections as first-line therapy for keloids. Adjuvant intralesional 5-fluorouracil (5-FU), bleomycin, or verapamil can be considered, although mixed results have been reported with each. Laser therapy can be used in combination with intralesional corticosteroids or topical steroids with occlusion to improve drug penetration. Excision of keloids with immediate post-excision radiation therapy is an effective option for recalcitrant lesions. Finally, silicone sheeting and pressure therapy have evidence for reducing keloid recurrence.
V současné době neexistuje žádná univerzální léčba, která by zaručovala trvale nízkou míru recidivy keloidů. Rostoucí možnosti, jako je použití laserů vedle steroidů nebo kombinace 5-fluorouracilu se steroidy, se však ukazují jako slibné. Budoucí výzkum by se mohl zaměřit na to, jak dobře fungují nové způsoby léčby, jako je autologní štěpování tuku nebo terapie založené na kmenových buňkách, při léčbě keloidů.
There continues to be no gold standard of treatment that provides a consistently low recurrence rate; however the increasing number of available treatments and synergistic combinations of these treatments (i.e., laser-based devices in combination with intralesional steroids, or 5-fluorouracil in combination with steroid therapy) is showing favorable results. Future studies could target the efficacy of novel treatment modalities (i.e., autologous fat grafting or stem cell-based therapies) for keloid management.
There continues to be no gold standard of treatment that provides a consistently low recurrence rate; however the increasing number of available treatments and synergistic combinations of these treatments (i.e., laser-based devices in combination with intralesional steroids, or 5-fluorouracil in combination with steroid therapy) is showing favorable results. Future studies could target the efficacy of novel treatment modalities (i.e., autologous fat grafting or stem cell-based therapies) for keloid management.
Jizvy jsou běžnou součástí procesu hojení po poranění kůže. V ideálním případě by jizvy měly být ploché, tenké a měly by odpovídat barvě kůže. Mnoho faktorů může vést ke špatnému hojení ran, jako je infekce, snížený průtok krve, ischemie a trauma. Jizvy, které jsou tlusté, tmavší než okolní kůže nebo se nadměrně zmenšují, mohou způsobit významné problémy s fyzickými funkcemi i emocionálním zdravím.
Scars are a natural and normal part of healing following an injury to the integumentary system. Ideally, scars should be flat, narrow, and color-matched. Several factors can contribute to poor wound healing. These include but are not limited to infection, poor blood flow, ischemia, and trauma. Proliferative, hyperpigmented, or contracted scars can cause serious problems with both function and emotional well-being.
Scars are a natural and normal part of healing following an injury to the integumentary system. Ideally, scars should be flat, narrow, and color-matched. Several factors can contribute to poor wound healing. These include but are not limited to infection, poor blood flow, ischemia, and trauma. Proliferative, hyperpigmented, or contracted scars can cause serious problems with both function and emotional well-being.
Keloidní jizvy jsou častěji pozorovány u lidí afrického, asijského nebo hispánského původu. Lidé ve věku od 10 do 30 let mají vyšší tendenci ke vzniku keloidu než starší lidé.
I když se obvykle vyskytují v místě poranění, keloidní (keloid) mohou vzniknout i spontánně. Mohou se objevit v místě piercingu a dokonce i z něčeho tak jednoduchého, jako je pupínek nebo škrábnutí. Mohou se objevit jako důsledek těžkého zjizvení po akné nebo planých neštovicích, infekce v místě rány, opakovaného poranění oblasti, nadměrného napětí kůže při uzavírání rány nebo cizího tělesa v ráně.
Po operaci se mohou vytvořit keloidní jizvy. Jsou častější na některých místech, jako je centrální hrudník (z sternotomie), záda a ramena (obvykle v důsledku akné) a ušní boltce (z piercingu uší). Mohou se vyskytovat i na piercingu. Nejčastějšími skvrnami jsou ušní boltce, paže, pánevní oblast a nad klíční kostí.
Dostupné léčby jsou tlaková terapie, silikonové gelové fólie, triamcinolon acetonid do lézí, kryochirurgie, ozařování, laserová terapie, interferon, 5-FU a chirurgická excize.
○ Léčba
Hypertrofické jizvy se mohou zlepšit 5 až 10 injekcemi steroidů do léze v intervalu 1 měsíce.
#Triamcinolone intralesional injection
Laserová léčba může být vyzkoušena u erytému spojeného s jizvami, ale injekce triamcinilonu mohou také zlepšit erytém zploštěním jizvy.
#Dye laser (e.g. V-beam)